Jiří Baštýř
*1991

Jiří Baštýř se narodil v Napajedlech, žije a pracuje v Praze. Po absolvování Střední umělecké školy grafické v Jihlavě nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliérem kresby Jitky Svobodové, roční stáží v Intermediálním ateliéru I Milana Knížáka a studium završil v ateliéru kresby Jiřího Petrboka, který absolvoval v roce 2016. Jeho tvorba vyrůstá z mimořádně pevného kresebného základu, jenž propojuje s malbou a s psychologicky intenzivní figurací. V obrazech se objevují osamělé postavy, často poznamenané organickými strukturami, deformací nebo stopami připomínajícími poranění, přeměnu či tělesnou zátěž. Baštýřův vizuální svět osciluje mezi temnotou, groteskou a existenciální introspekcí; místo jednoznačného příběhu nabízí spíše soustředěný stav vnitřního napětí, v němž se osobní zkušenost proměňuje v obecnější výpověď o zranitelnosti, samotě a neklidu současného člověka.

Elizabeth Kanabe
*1998

Elizabeth Kanabe pochází z Brna. Je absolventkou ateliéru malby Fakulty umění Ostravské univerzity a v letech 2025–2026 je rezidentkou Inkubátoru Open Studios Ostrava. Její tvorba vyrůstá z osobní paměti, drobných okamžiků a situací, které se do obrazu vracejí nikoli jako uzavřené příběhy, ale jako křehké stopy, fragmenty a vnitřní mapy. Pracuje s figurálními motivy, barevnými plochami a rozostřenými či nedořečenými texturami, díky nimž obraz působí, jako by se před divákem teprve ustavoval. V novější práci se obrací také k motivu vody a ponoření; její malby tak nesou tichou, citlivou atmosféru, v níž se intimita, ztráta i možnost nového nadechnutí setkávají v jemně nepevném, deníkově laděném vizuálním jazyce.  

Dominik Dragos Pohludka
*1999

Dominik Dragos Pohludka se narodil v Českém Těšíně a působí napříč mezinárodním kontextem mezi střední Evropou a širší postinternetovou scénou. Je absolventem ateliéru Malba II na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením Františka Kowolowského. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí vizuálního umění, technologie, spekulativního myšlení a kulturní kritiky. Vytváří objekty, relikvie a artefakty, které působí jako pozůstatky nejasných civilizací, budoucích dějin nebo alternativních systémů víry. Důležitou roli v jeho práci hraje motiv času, manipulace historického narativu a otázka, jak vzniká autorita obrazu, dokumentu či institucionálně potvrzené pravdy. Pohludka propojuje umění, vědu a aktivistickou citlivost s ironií, satirou a vizuální zkušeností digitální kultury; jeho práce tak oscilují mezi technomýtem, antiarcheologií a kritickým komentářem současného světa. Výsledkem je svébytný vizuální jazyk, který nevykopává minulost, ale spíše ji konstruuje jako pole projekcí, fikcí a mocenských mechanismů, jimž jsme ochotni uvěřit.